Druhá řada Arcane odstartovala solidně, ale za brilancí první série pokulhává.

Upozornění! Tento článek obsahuje spoilery k prvnímu aktu druhé řady Arcane! Pokud jste novou sezónu ještě neviděli, doporučujeme nejdříve zhlédnout seriál.

Když se před třemi lety blížila premiéra Arcane, měl jsem spíše skeptická očekávání. Herní adaptace totiž většinou nedosahovaly výrazného úspěchu. Riot mě však tehdy zcela ohromil dechberoucí animací studia Fortiche, originálním příběhem bez tradičních filmových klišé a brilantně napsanými i zahranými postavami. S tak silnou první sérií bylo jasné, že má očekávání před druhou řadou výrazně stoupla.

Hned v prvním dílu je patrné, že studio Fortiche znovu překonalo samo sebe. Detaily jako pohyby vlasů nebo realistické odrazy postav ve skle dokazují, jak neuvěřitelnou péči tvůrci věnují každé scéně.

Nicméně, jak se příběh rozvíjí, zdá se, že první akt druhé série více oslovuje fanoušky League of Legends. Akce a souboje v každé epizodě jsou naprostou lahůdkou pro hráče, kteří znají a ovládají tyto postavy ve hře. Naopak diváci, kteří LoL nikdy nehráli, mohou některé detaily vnímat spíše povrchně. Co je pro běžného diváka jen postava v kápi, hráči ihned poznají jako Viktora a rozpoznají jeho ikonické pohyby.

Ve srovnání s první řadou je příběh druhé série mnohem více protkán narážkami na lore světa Runeterry. Některé z nich zřejmě hrají klíčovou roli a příběh se k nim nepochybně vrátí. Například magie Černé růže, která na konci aktu polapila Mel, naznačuje, že noxijský spolek dostane více prostoru. Dočkáme se snad i LeBlanc v akci?

Na druhou stranu, některé detaily pravděpodobně zůstanou jen okrajovými odkazy. Janna, která se mihla v příběhu, možná ve zbytku série už nezazní. A tvůrci trailerů si zaslouží pochvalu za to, jak dovedně mě nalákali na Jarvanovu helmu – jen abych zjistil, že jde o pouhou rekvizitu v divadelní scéně. Cameo budoucího demacijského krále si tedy budu muset nechat zajít chuť.

Co mi v prvním aktu druhé řady chybí nejvíc, je hloubka, díky které se první série stala tak výjimečnou. Scénář bohužel často sahá po klišé, jako je "záchrana na poslední chvíli", až to působí opotřebovaně. Postavy navíc překvapivě rychle mění názory a porušují sliby, což podkopává jejich vývoj.

Například Caitlyn v jedné scéně políbí Vi, ale později v té samé epizodě jí bez váhání vyrazí dech úderem do břicha. Její proměna z racionální a klidné šerifky na piltoverskou diktátorku je tak uspěchaná, že mi nechtěně připomněla unáhlený závěr Hry o trůny. Tento nedostatek konzistence zanechává dojem, že příběh spíše spěchá, než aby se pečlivě budoval.

Další uspěchanou proměnou prošel Viktor. Tvůrci nás bohužel ochudili o klíčovou scénu, kde by bylo vidět, jak se Hexcore (nebo Magijádro, pokud preferujete český překlad) postupně zmocňuje jeho těla a jak s ním Viktor bojuje. Právě tyto zkratky v příbězích postav mi kazí jinak skvělý dojem z prvního aktu.

Přesto se dá začátek druhé řady hodnotit jako povedený. Události kolem Viktora považuji za nejzajímavější část příběhu. Jsem zvědavý na druhý akt, kde se snad dozvíme, kam jeho magie povede a jak se změní jeho vzhled – zvlášť pokud to bude směřovat k vizuálnímu reworku v League of Legends.

A možná ještě větší otázka: stane se Singed otcem Orianny? Tady se otevírá spousta prostoru pro spekulace.