Co je vlastně Crimson Desert?
Crimson Desert je jako první jídlo, které se ve hře naučíte uvařit – Clear Soup. Je to vývar z vody, masa a čočky. Vypadá to hezky, zasytí to, ale je to až příliš jednoduché a po chvíli vám začne chybět hloubka chuti. Tato metafora přesně vystihuje celou hru od studia Pearl Abyss. Je to technický triumf a vizuální orgie, které vás ale v mnoha ohledech nechají chladnými kvůli nedostatku narativní hloubky a přemíře drobných frustrací.
Hra vás obsadí do role Kliffa, vůdce žoldácké skupiny Greymanes, která má v zemi Pailune udržovat klid a pořádek. Hned v úvodu vaše skupina padne do léčky, je rozprášena a Kliff dokonce umírá. Jenže tohle je fantasy, takže vás vzkřísí nadpřirozené bytosti a pošlou vás na cestu za záchranou světa před temnými silami.
Svět Pywel je sice renderován jako jedna obrovská lokace bez načítání, kde z každého kopce vidíte doslova každý centimetr krajiny, ale postrádá tmel, který by vás do něj skutečně usadil. Vidíte mechanické město, kde stroje obdělávají pole, nebo levitující trosky v oblacích, což je vizuálně dechberoucí, ale hra vám nedává dostatek důvodů, proč by vás osud těchto míst měl skutečně zajímat. Působí to spíše jako digitální muzeum než jako žijící svět.
Příběh a atmosféra
Hlavní dějová linka je, upřímně řečeno, naprostý chaos. Děj kolísá mezi těžko sledovatelným vyprávěním a vyloženými nesmysly. Vývojáři se až příliš soustředili na bombastické scény a vizuální spektákl, přičemž zapomněli na budování emocí. Působí to, jako byste sledovali kompilaci „nejlepších momentů z Game of Thrones“ na YouTube – vidíte ty cool bitvy a drastické zvraty, ale chybí vám ten kontext a vývoj postav, který by těm momentům dodal váhu.
Samotný Kliff je v podstatě jen krůček od toho, aby byl úplně němým protagonistou. To je v otevřeném světě problém, protože vás nic neuzemňuje a nemáte pocit, že vaše činy mají skutečný dopad. Jedinou světlou výjimkou je sjednocování členů Greymanes. Sledovat, jak se váš tábor zaplňuje starými známými a jak se rozrůstá o nové stany a lidi, je velmi uspokojivé a jde o jediné místo v celé hře, kde narazíte na skutečné emoce a pouta mezi postavami.
Jenže i tady hra dělá chybu – zhruba v třetině příběhu se tato linka sjednocování žoldáků stane v podstatě volitelnou. Pokud se tedy budete hnát jen za hlavním questem, pravděpodobně minete to nejlepší, co scénář nabízí. Je to paradoxní designové rozhodnutí v titulu, který se jinak snaží být vším najednou a zahltit vás obsahem, ale ty nejlepší kousky příběhu nechává stranou jako vedlejší aktivitu.
Hratelnost a mechaniky
Pokud jste hráli Breath of the Wild nebo Dragon’s Dogma, budete v Crimson Desert jako doma. Inspirace těmito tituly je očividná. Hra sází na minimalismus v tutoriálech – musíte se vše naučit sami skrze experimentování a praxi. To je sice osvěžující, ale v kombinaci s neuvěřitelným množstvím mechanik to může být zpočátku ochromující. Máme tu budování základny, správu vojáků, komplexní soubojový systém na blízko i létání na dracích.
Souboje jsou kapitola sama pro sebe. Na jednu stranu jsou intenzivní a brutální, integrují dokonce i wrestlingové chvaty, což působí v rámci fantasy světa neuvěřitelně svěže. Můžete nepřítele popadnout, hodit s ním o zem nebo ho suplexovat, což je nesmírně uspokojivé. Na druhou stranu vás hra po každém zabití nutí sledovat krátkou animaci popravy. Je to fajn, když bojujete s pěti nepřáteli, ale když se snažíte dobýt základnu, kde je 40 nepřátel, stává se z každé bitvy úmorný a zdlouhavý proces.
K tomu si připočtěte systém léčení. Kliff se léčí pouze jídlem z inventáře nebo vařením u ohniště. Boss fighty jsou přitom navrženy tak, že jídlo doslova požíráte po tunách. To znamená, že místo abyste se soustředili na epické dobrodružství, trávíte hodiny sekáním dřeva, dolováním rudy a lovením zvěře, abyste si mohli uvařit další várku polévky. Je to neustálý koloběh, který vyloženě marní váš čas a natahuje hru, která by mohla mít 50 hodin, na dvojnásobek.
Zbytečná komplexnost a frustrace
Největším nepřítelem Crimson Desert je jeho vlastní design. Všechno je zbytečně komplikované. Chcete si nabarvit oblečení? V jedné z prvních misí jdete za spojencem do obchodu, dozvíte se, že kotel je ve městě, jdete do města, použijete ho, a pak se musíte vrátit zpět do obchodu, abyste barvu nanesli. Úkol, který mohl trvat dvě minuty, trvá patnáct. A takových momentů, které jen „pálí čas“, je hra plná.
To samé platí pro souboje s bossy. Některé jsou úžasné a výzva je férová, ale většina je k vzteku. Bossové mají obrovské plošné útoky a velmi krátká okna, kdy jim můžete ublížit. Arény jsou navíc malé, a jakmile z nich o kousek vybočíte, vyskočí na vás obří varování, ať se vrátíte. Pokud nemáte dostatečně vylepšené statistiky pomocí Abyss artefaktů, bossové vás rozdupou do země. Problém je, že hra nemá klasický levelovací systém, takže nikdy nevíte, jestli jste na daný boj připraveni, dokud nedostanete první ránu.
Když se k tomu přidají technické nedostatky – během mého hraní hra pětkrát úplně spadla a zažil jsem několik nepříjemných bugů, jako když se můj vůz zasekl v textuře budovy a já musel celou misi restartovat – je těžké hru bezvýhradně doporučit. Přitom ty tiché momenty, kdy jen projíždíte krajinou Pywelu, objevujete mluvící stromy nebo nacházíte skryté Spirit Knights, jsou naprosto magické a ukazují, jaký potenciál v Crimson Desert dříme.
Závěrečný verdikt
Crimson Desert je hra, která se zoufale snaží být vším pro každého, ale v tom procesu zapomíná na to, aby jednotlivé části byly vždy zábavné. Je to technický div světa a pro milovníky objevování jde o ráj. Pocit z průzkumu neznámého a organické hádanky jsou na špičkové úrovni. Bohužel, příběhová prázdnota, umělé natahování herní doby zbytečnými úkony a občasná frustrace z ovládání sráží výsledný dojem.
Je to titul, který by profitoval z toho, kdyby autoři polovinu systémů vyhodili a zbytek vybrousili k dokonalosti. I tak jde o pozoruhodný počin, který stojí za zahrání už jen kvůli tomu, jak vypadá a jak svobodně se v jeho světě cítíte. Možnost hrát o dva dny dříve byla pro mě klíčová v tom, že jsem stihl prozkoumat vedlejší aktivity dříve, než mě hlavní děj začal iritovat svou nelogičností. Pokud překousnete chaos, čeká vás unikátní zážitek.
FAQ
Q: Co přinesl předběžný přístup o dva dny dříve?
A: Kromě dřívějšího startu do hry umožnil hráčům získat náskok v budování základny Greymanes a prozkoumávání světa bez spoilerů na sociálních sítích.
Q: Jak moc důležité je vaření a crafting?
A: Zcela zásadní. Bez jídla se v boji nevyléčíte a bez craftingu si nezlepšíte vybavení. Připravte se na to, že sběrem surovin strávíte desítky hodin.
Q: Je pravda, že ve hře nejsou tutoriály?
A: Hra vás učí základy velmi minimalisticky. Většinu mechanik, jako je třeba ovládání draků nebo specifické wrestlingové útoky, si musíte osvojit sami metodou pokus-omyl.
Q: Co se stane, když nevyřeším Abyss hádanku?
A: Nepřijdete jen o vylepšení statistik, ale také o bod pro rychlé cestování. Lokace fungují jako teleporty pouze tehdy, když v nich vyřešíte daný puzzle.
Q: Jak je to s technickým stavem?
A: Vizuálně je hra špičková, ale na PC trpí občasnými pády (v mém případě 5x za 16 hodin) a drobnými bugy v kolizích objektů.
