Marathon Recenze – Technická noční můra v barvách cyberpunku

Co je vlastně Marathon?

Marathon měl být velkolepým návratem legendární značky a odpovědí Bungie na rostoucí popularitu extraction shooterů typu Arc Raiders. Studio, které nám dalo Halo a Destiny, se pokusilo naroubovat svou prvotřídní akci na hardcore mechaniky lootování a přežívání. Výsledek je však v aktuálním stavu spíše varovným příkladem toho, jak může ambiciózní projekt dopadnout, když se podcení technické ladění a základní přehlednost herního světa.

I když se hra snaží lákat na vysoké sázky a adrenalinové úniky s lupem, realita 17 odehraných hodin je plná frustrace. Koncept „high-stakes looting deathmatch“ totiž funguje jen tehdy, pokud hra hráči nehází klacky pod nohy svou vlastní rozbitou architekturou. Bungie sice stále umí vykouzlit skvělý pocit ze střelby, ale v Marathonu je tento prvek obalen tolika vrstvami problémů, že je těžké si ho skutečně užít.

Vizuálně se hra snaží o unikátní transhumanistickou estetiku, která sice na screenshotech vypadá skvěle, ale v pohybu naprosto selhává. Stylistická volba se zde střetává s funkčností. Barevná paleta a design postav způsobují, že se vše slévá do jedné nepřehledné šmouhy, což je v žánru, kde o životě rozhodují milisekundy a identifikace cíle, naprostý hřích.

---

Příběh a atmosféra

Atmosféra Marathonu je bezpochyby strašidelná a zneklidňující, což byl zřejmě záměr. Kyberpunkový vizuál kombinovaný s podivnými metaforami o nesmrtelnosti vytváří unikátní „vibe“. Bohužel, tato atmosféra je neustále narušována technickými nedostatky. Je těžké se ponořit do propracovaného loru, když vám hra spadne těsně před koncem mise a vy přijdete o veškerý postup.

Příběh je vyprávěn skrze frakce a útržky dialogů po misích, což by mohlo být zajímavé, kdyby hra neustále netrpěla na bad geometry. Často se stává, že se Scott (nebo vaše postava) zasekne o kus textury v momentě, kdy se snažíte nasát atmosféru nebo uniknout nepřátelům. Mantling (přitahování na římsy) je neuvěřitelně nespolehlivý a v kombinaci s přísným poškozením pádem tvoří smrtící koktejl, který vás spolehlivě vytrhne z jakéhokoli imerzivního zážitku.

Největším problémem je však vizuální chaos. Hra používá hero shooter model s třídami jako Assassin nebo Triage, ale jejich siluety jsou v bitevní vřavě tak generické a podobné nepřátelským NPC, že často střílíte po všem, co se pohne, jen abyste zjistili, že jste vyplýtvali drahocennou munici na robota, zatímco skutečný hráč stojí o metr vedle. Tato neschopnost rozeznat živé hráče od umělé inteligence je v PvPvE hře naprosto fatální chybou.

---

Hratelnost a mechaniky

Střelba je to jediné, co v Marathonu skutečně funguje. Gunplay od Bungie je legendární a i zde cítíte každý výstřel, zpětný ráz i dopad kulky. Bullet magnetism a vyladěná rychlost projektilů vám dávají pocit, že jste v boji lepší, než ve skutečnosti jste. Bohužel, tato „čtyřsekundová smyčka dokonalosti“, o které mluví vývojáři, je v tomto případě rozbitá vším ostatním, co se ve hře děje.

Pohyb postav je těžkopádný. Neustále musíte sledovat Heat gauge, což je v podstatě stamina meter. Pokud se přehřejete, stanete se „pomalým slizem“, což v kombinaci s nečitelným terénem vede k rychlé smrti. RPG prvky a lootování jsou zase pohřbeny v příšerných menu. Inventář je nepřehledný shluk identických ikon. Chcete si vyměnit modifikaci na zbrani? Musíte najet myší na každou ikonu zvlášť, protože vypadají úplně stejně. V zápalu boje je taková správa vybavení prakticky nemožná.

Dalším kamenem úrazu jsou mise. Cíle jsou vysvětleny tak bídně, že často jen bloudíte po mapě a hledáte jediný plovoucí marker, který má reprezentovat váš úkol. Pro nováčky je onboarding v Marathonu noční můrou. Hra vám nevysvětlí téměř nic a složité stromy vylepšení vyžadují hodiny studia, než vůbec pochopíte, jaký předmět potřebujete k postupu. Toto umělé navyšování náročnosti skrze zmatení hráče není výzva, ale špatný design.

---

Závěrečný verdikt

Marathon je v současnosti v bolestivém stavu. Na jedné straně stojí brilantní mechanika střelby a úžasný zvukový design, na druhé straně je to hromada technického odpadu a designových chyb. To, že hra vypadá stylově, neomlouvá fakt, že je v mnoha momentech prostě nehratelná. Backtracking kvůli špatně vysvětleným úkolům a neustálé zasekávání se o geometrii světa dělají z hraní spíše práci než zábavu.

Nejvíce frustrující je pocit, že pod tou vší špínou se skrývá skvělá hra. Ale v momentě, kdy vám hra „crashne“ uprostřed přestřelky, nebo když zemřete jen proto, že jste nedokázali odlišit hráče od NPC, veškerá trpělivost končí. Bungie má před sebou obrovské množství práce, pokud chce, aby se z Marathonu stala trvalka na poli extraction shooterů.

Za současnou cenu a v tomto stavu nelze Marathon doporučit nikomu jinému než těm nejzarytějším fanouškům studia, kteří jsou ochotni tolerovat technické peklo za cenu pár minut dobrého gunplaye. Pro všechny ostatní je to momentálně chaotický, nepřehledný a technicky nedodělaný produkt, který potřebuje minimálně další rok intenzivního vývoje.

---

FAQ

Q: Je Marathon free-to-play?
A: Ne, hra má nastavenou cenovku 40 $, což je vzhledem k technickému stavu a chybám v designu momentálně velmi odvážné rozhodnutí.

Q: Jsou ve hře různé třídy postav?
A: Ano, Marathon využívá systém hrdinů (např. Assassin nebo Triage), ale jejich identity jsou v boji velmi nezřetelné a působí genericky.

Q: Jak moc je hra technicky nestabilní?
A: Během testování docházelo k častým pádům, zasekávání postavy o textury a problémům s připojením k serverům, které často vyústily ve ztrátu lootu.

Q: Dá se v Marathonu vyznat bez předchozích zkušeností se žánrem?
A: Velmi těžko. Tutoriály jsou téměř nulové a uživatelské rozhraní je extrémně chaotické a nepřátelské k novým hráčům.

Q: Proč je tak těžké rozeznat hráče od NPC?
A: Kvůli zvolenému vizuálnímu stylu a barevné paletě mají postavy hráčů i nepřátelé velmi podobné siluety, které v tmavých nebo vizuálně rušných prostředích splývají.