Japonské anime a manga univerza v sobě skrývají obrovský herní potenciál, který se bohužel zatím nikomu nepodařilo pořádně využít. Důvod je prostý – velké značky spadají pod vydavatele, kterému stačí vydat průměrnou adaptaci v osvědčeném formátu, místo aby se pokusil o něco inovativního nebo alespoň částečně riskantního.
Bleach: Rebirth of Souls kopíruje stejný vzorec jako Jujutsu Kaisen nebo My Hero One’s Justice. Pokud nejsi zarytým fanouškem předlohy, není důvod o nákupu této hry vůbec uvažovat. Bandai Namco se drží svého ověřeného receptu, který používá už od dob starších bojovek s Narutem – další arénový anime fighter v řadě.
Grafická stylovka s problémy
Rebirth of Souls zaslouží pochvalu za to, že animace jsou vytvořené přímo v enginu hry, místo líného přebírání útržků z anime seriálu. Na druhou stranu je vidět, že by kvalita mohla být o dost lepší. Objekty v prostředí mají během těchto scén roztřepené hrany a vyloženě hranaté stíny. Běžící postavy vypadají nepřirozeně, jako by po podlaze pluly.
Z nějakého důvodu po pár větách dialogu na několik vteřin problikne načítací obrazovka, jen aby se pokračovalo ve stejné konverzaci z jiného úhlu pohledu.
Pozitivem pro každého fanouška bude možnost odemknout tajné příběhové kapitoly. Hlavní příběhová linka obsahuje všechny ikonické momenty doprovázené stylovou hudbou. Soundtrack patří k největším kladům celé hry. Po stránce grafického designu menu a uživatelského rozhraní je Bleach skutečně povedený – je vidět, že si s vizuálním stylem někdo dal práci.
Design bojovníků, kterých je v soupisce přes 30, věrně odpovídá předloze. Postavy se pyšní efektními speciálními útoky. Co se ale týče samotného systému boje, tam už to taková sláva není.
Boj bez kreativity
Jistě, každý bojovník má vlastní pohyby, ale způsob boje se mezi postavami liší jen minimálně. Soubojový systém v Bleachi je založený na jednoduchém principu kámen-nůžky-papír. Blokování je účinné proti běžným útokům, útok přeruší grab a grab zase zvládne probít obranu.
Každá postava má svůj ikonický útok, ale v praxi je až na výjimky těžko využitelný. Vždycky je jednodušší a účinnější použít běžné kombo, navázat na něj problesknutím a zakončit ho Kikon úderem. Tato technika hraje zásadní roli – na začátku souboje má každý hráč 9 duší, a právě Kikon je dokáže rozbít, ale pouze pokud má protivník méně než 30 % života. Jinak je šance, že útok vyblokuje.
Zničit můžeš několik duší najednou v závislosti na stavu tvého bojovníka. Pokud probudil své pravé schopnosti nebo posílil jiným způsobem, máš šanci připravit nepřítele klidně o 5 duší jedním útokem. Řešení je to zajímavé, ale shazuje ho fakt, že máš velmi málo prostoru pro kreativitu. Přerušování animací téměř neexistuje a větvení komb je triviální, takže nemáš šanci předvádět parádní složitější údery, které by byly odměněny vyšším poškozením.
Na druhou stranu je potřeba uznat, že ne každý od zábavné bojovky očekává, že k ovládnutí jedné postavy musí v tréninkovém režimu strávit hodiny. V tomto ohledu je Bleach podobně jako ostatní anime fightery mnohem přístupnější.
Omezený obsah mimo kampaň
Jakmile se vyřádíš v příběhu, co hra nabízí dál? Moc toho není. Online režim je velmi strohý – žádné hodnocené zápasy s různými ranky, žádný turnajový mód. Můžeš si pouze vytvořit vlastní místnost nebo se střetnout s náhodnými hráči. Rankedy tady citelně chybí, protože touha se zlepšovat a stoupat v žebříčku je to, co většinu hráčů včetně mě drží u bojových her.
Absence rankového systému přináší další problémy. Nováček může snadno narazit na protivníka, který ve hře strávil desítky hodin a nakope mu zadek tak, že ho odradí od dalšího hraní.
Hra navíc obsahuje mechaniku, jejíž přítomnost je těžko pochopitelná. K postavám si můžeš přiřadit duševní krystaly a talismany, které propůjčují pasivní schopnosti. Jeden dává v úvodu zápasu bonus pro poškození, s jiným zase posílíš, pokud máš zdraví na minimu.
Chápu, že skrz tento systém chtěli tvůrci dát hráčům možnost si bojovníky alespoň trochu přizpůsobit, ale není to šťastné řešení. Tyto bonusy si musíš nakoupit za virtuální měnu, kterou naštěstí získáš hraním, bez mikrotransakcí. I tak to ale znamená, že zkušený hráč bude mít oproti nováčkovi další výhodu. Naštěstí lze při online hraní talismany a krystaly vypnout, což evidentně preferuje většina hráčů.
Verdikt: Promrhaný potenciál známé značky
Rebirth of Souls je pro mě dalším promrhaným potenciálem známé značky. Věřím, že zarytí fanoušci Bleache budou mít jiný názor a mnozí budou hru adorovat. S touto značkou by se ale dalo udělat tolik věcí a vytvořit něco víc než jen další anime fighter v řadě.
Pro člověka, který předlohu nezná, nemá hra co nabídnout, a to je ta největší škoda. I když se komunity fanoušků her a anime značně překrývají, mají tyto adaptace obrovskou šanci přilákat i neznalce. Povedlo se to například u Dragon Ball FighterZ, protože to je vedle dobrého převedení značky také kvalitní bojovka.
Není to jen Bleach, podobně bych kritizoval většinu novodobých herních adaptací podle slavných anime a manga sérií. Dokud ale budou mít úspěch a fanoušci si je koupí i za cenu toho, že jde o průměrnou záležitost, nemůžeme očekávat změnu.
Na pozitivní notě však musím zmínit, že hra běží na PlayStation 5 bez jakýchkoliv technických problémů. Podle ohlasů a recenzí má PC verze naopak docela velké potíže s optimalizací, pády a vypadávajícím zvukem. Pokud tedy chceš Bleachi nakonec dát šanci, sáhni raději po konzolové verzi.
FAQ
Q: Je to hra pro fanoušky Bleach, nebo i pro nováčky?
A: Fanoušci budou ve výhodě (postavy, reference), ale jako arénová bojovka se dá hrát i bez hlubší znalosti – jen ti utečou souvislosti a „hype momenty“.
Q: Je to víc příběhovka, nebo čistě multiplayerová bojovka?
A: Primárně bojovka s důrazem na souboje, ale obvykle nabízí i příběhový režim / scénáře, které projedou klíčové události.
Q: Jak těžké je naučit se hru?
A: Základ je přístupný, ale skill ceiling bývá vysoký – timing, komba, čtení soupeře a správné používání schopností dělají rozdíl.
Q: Má to online zápasy?
A: Ano, počítej s online režimy. Nejvíc zábavy z toho často vytáhneš až proti živým hráčům.
